Báseň Touha po jaru

Touha po jaru

Ač je zima krásná i neúprosná

drsná, bílá a čistá, už toužím po kousku místa.

Které se zelená.

Toužím po tom aby mi nad hlavou létali ptáci

Po jejich zpěvu-

-má duše v tom bílu už se ztrácí

Začáčíná být plna zoufalství možná i hněvu

Přímo prahnu po tom až roztají ledy!

Chtěla bych běžet po louce, jakoby to mělo být naposledy!

Prahnu po tom až slunce

Bude hřát,

Až budu trhat maliny.

Až si budu nebo nebudu přát abys byl ten jediný

Prahnu po tom, až ucítím vůni kvetoucích jabloní

Prahnu po tom až pod ní ke mě hlavu nakloní

Prahnu po tom až se ještě ledovou vodou budu brodit

Prahnu po tom až mě obejmeš, i když se budu snažit osvobodit

Moje duše je plná snů a přání

A přeci před zklamáním jí žádné neochrání